Jestli tady začnou těžit, zničí nás to, říká Jiří Hauzer, starosta městečka Osečná na Liberecku. Místní zde žijí zejména z turistického ruchu díky malebným Lázním Kundratice. Poklidný život města pod Ještědem narušuje surovina, jejíž cena za poslední roky mnohonásobně stoupla. Jde o uran, z nějž se vyrábí palivo pro jaderné elektrárny. V oblasti kolem Osečné a sousedních měst Hamr na Jezeře a Stráž pod Ralskem leží zásoby, které z Česka dělají uranového boháče.
Už v minulosti se právě v ložiskách Stráž a Hamr těžilo, ale začátkem 90. let cena uranu klesla, šachty se uzavřely a zdejší krajina poničená těžbou se začala dekontaminovat. Dnes to vypadá, že stoupající světová poptávka po uranu by mohla i v Česku odstartovat novou uranovou éru. Už loni vláda prodloužila těžbu v jediném uranovém dole v Evropské unii. U obce Rožná na Vysočině. Pod Ještědem je bohatství mnohem větší.

Energie na více než sto let Na 70 kilometrech čtverečních, které se rozkládají v okolí Stráže pod Ralskem a městečka Osečná, leží 110 tisíc tun uranu. Tento údaj vyplynul ze studie státního podniku Diamo, který má tuzemské zásoby uranu na starosti. Co z toho vyplývá? Počítejme dále. Jaderné elektrárny Dukovany a Temelín ročně spotřebují okolo 700 tun uranu. Za kilogram této suroviny lze utržit až 250 dolarů. Prostou matematikou tedy vychází, že v české zemi leží bohatství za více než 500 miliard korun, které by nám teoreticky mohlo vystačit na více než 100 let (čísla jsou zaokrouhlená směrem dolů, neboť se dosud neví, zda by šly vytěžit veškeré zásoby).
Vzhledem k tomu, že spotřeba energie každým rokem stoupá a podle předpovědí má být okolo roku 2020 v Česku nedostatek energie, jeví se nezávislost na jejím dovozu jako lákavá představa. Diamo, které je podřízené ministerstvu průmyslu a obchodu, už proto učinilo první administrativní krok nutný k zablokování území pro případnou těžbu.
Na ministerstvo životního prostředí si Diamo podalo žádost na takzvané chráněné ložiskové území právě v oblasti kolem městečka Osečná. Chráněné ložiskové území znamená, že se na něm nesmí stavět bez souhlasu žadatele, tedy Diama, jež musí hlídat, aby stavby silnic či budov neznemožnily případnou těžbu.
Místní tento krok rozhořčil. Bojí se, že možná těžba zamoří krajinu, vyžene turisty, a navíc, bude-li si chtít soukromník či nějaký investor postavit objekt, jenž zabere více než 300 metrů čtverečních, musí žádat Diamo o souhlas. „Každý má právo na soukromý majetek a kroky Diama tomu zabraňují. Poženeme to k Ústavnímu soudu,“ říká Josef Jadrný ze Strany zelených, který má chalupu v Janově Dole, jedné z vesnic, pod níž leží uran.

Musíme bojovat Resort životního prostředí, který žádost Diama posuzuje, se k jakýmkoli projaderným aktivitám staví odmítavě. „Správní řízení o vyhlášení chráněného ložiskového území probíhá. Konečné výsledky nelze předjímat,“ říká mluvčí MŽP Jakub Kašpar. V tomto případě však Diamu zřejmě bude muset vyjít vstříc, neboť vyhlášení chráněného ložiskového území nařizuje horní zákon.
Právě v označení oblasti jako ložiska vidí ekologové první krok k těžbě. „Jakmile bude označeno chráněné ložiskové území v Osečné, vlítnou tam. Jde o kšeft a obrovské peníze. Bitvu vyhrát nemůžeme, ale musíme bojovat,“ říká Jadrný ze Strany zelených, který organizuje protestní demonstrace. První se uskutečnila 30. prosince, další je naplánována na první únorovou sobotu. Protestuje se u tisícileté lípy, jež stojí v další „uranové“ obci Kotel. Zároveň bude v Podještědí kolovat petice.
Nejsou to však jen ekologové, kteří se případné těžby bojí. Obce sdružené v mikroregionu Podještědí už také řekly, že se jim postup Diama ani trochu nelíbí. Na druhé straně existují lidé, kteří by obnovení těžby uranu přivítali. Bývalí zaměstnanci dolů, kteří přišli o práci. „Volají mi lidé, kteří dělali na šachtě, kdy už ji otevřeme,“ říká Marian Böhm, náměstek ředitele podniku Diamo, který sám začínal na šachtě jako sypač. On a jeho kolegové jsou podle jeho slov „jádrem odchováni“ a strach z něj nemají.

Hrozba privatizace?
Už dnes je v oblasti okolo Stráže pod Ralskem 60 kilometrů čtverečních chráněného ložiskového území. Tím, že si Diamo podalo žádost ještě o lokalitu v Osečné, přibude dalších deset kilometrů čtverečních. Tato oblast, pod kterou leží zhruba 20 tisíc tun uranu, je výhodná tím, že se v ní nikdy v minulosti netěžilo. Nemusí se tedy sanovat na rozdíl od okolních lokalit a případná těžba by tak byla mnohem jednodušší. Náměstek Böhm z Diama odmítá, že by tato oblast přišla na řadu jako první. Opačný názor mají ekologové. Josef Jadrný ze Strany zelených se navíc obává, že po zablokování všech těžebních ložisek bude následovat privatizace státního podniku Diamo. „Dnes už tady čekají Australané, kteří mají o těžbu enormní zájem,“ spekuluje Jadrný. Také tuto hypotézu Diamo odmítá, přestože si na zájem cizích investorů nemůže stěžovat.
Například australská společnost Uran Limited, která se specializuje na investice do nových uranových projektů v Rusku, na Ukrajině či v Uzbekistánu, už v Česku požádala o povolení k průzkumu uranových ložisek. Ministerstvo životního prostředí to však nepovolilo.
Ekologické škody, které lidé těžící uran napáchali ve Stráži pod Ralskem, totiž nejsou zanedbatelné. V lokalitách Stráž a Hamr se začalo těžit v 60. letech minulého století (těžba probíhala také v Příbrami a Jáchymově). V době uranového „boomu“ sem jezdilo kutat tisíce „uraňáků“ z celého okolí. V kraji byli vážení, neboť pracovali v riskantním prostředí a dostávali velké platy.
Dnes z této doby zbyly v obou městech nevzhledné paneláky a zničená krajina. Uran se těžil dvěma způsoby. Klasickou důlní metodou, kdy se fáralo do hlubin, a chemickou cestou, která se ukázala jako velmi problematická. Uran se získával pomocí kyseliny sírové, která však prosakovala do podzemních vod. Po skončení těžby proto začala sanace území „prožraného“ kyselinou. Podle údajů z ministerstva průmyslu má „čištění“ skončit v roce 2040 a celkově vyjde na 40 miliard korun.
Státní podnik Diamo i jeho nadřízený orgán ministerstvo průmyslu a obchodu se snaží zjitřenou situaci v Podještědí uklidnit. Těžba prý není na pořadu dne. „Česko má nadstandardní zdroje uranu, je to naše obrovská výhoda. To neznamená, že se hned začne těžit,“ říká Pavel Kavina z odboru energetické a surovinové politiky MPO. Hned by to ostatně ani nešlo, neboť případné zahájení těžby by podle náměstka Böhma z Diama trvalo asi 15 let.* „Nelze kategoricky říct, že se tady nikdy těžit nebude,“* říká Böhm.

Za pět minut dvanáct?
Bylo by vůbec výhodné v Podještědí těžit a nezdevastovalo by to krajinu? „Ta surovina by těžební firmě vydělala tolik, že by nebyl problém zaplatit technologii vstřícnou k životnímu prostředí,“ myslí si Pavel Kavina z MPO. Podobně hovoří také zástupci Diama. „Způsob těžby by byl takový, že by o tom skoro nikdo nevěděl,“ říká náměstek Böhm, podle kterého Česko ještě má „know-how“ na těžbu uranu. „Je za pět minut dvanáct, odborníci stárnou a museli by si stihnout vychovat nástupce,“ doplňuje Böhm.
Jaká metoda by se při případné těžbě použila, se podle něj ještě neví. „Chemická metoda jde skloubit s hlubinným dobýváním. Ale vše se teprve musí zjistit. Nejprve by se muselo změnit vládní usnesení a další zákony. My o těžbě nerozhodujeme a čekáme na pokyn shora,“ říká náměstek Böhm. Budoucnost jaderné energetiky se plánuje na desítky let dopředu. Jestliže by se vyplnily předpovědi a v roce 2020 by převýšila poptávka nabídku, dovoz energie by byl čím dál dražší. Ve Státní energetické koncepci z léta 2007 se můžeme dočíst, že „vyjadřuje podporu dalšímu rozvoji jaderné energetiky… a udržet dovozní závislost na přijatelné úrovni lze pouze důsledným využíváním tuzemských zdrojů energie“. Společnost ČEZ předloni vyzvala k dostavbě dalších jaderných reaktorů a případná domácí těžba by ji rozhodně neurazila. „Každá nová těžba by z pohledu stabilizace trhu s uranem byla z globálního pohledu přínosná,“ říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
Také většina politických špiček je orientována „projaderně“. Premiér Mirek Topolánek, prezident Václav Klaus, ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, vyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, ale i sociálnědemokratičtí politici a jejich kandidát na prezidenta Jan Švejnar. Ti všichni se shodují, že se bez jádra neobejdeme. V této konstelaci se věta uvedená ve vládním prohlášení – vláda nebude plánovat a podporovat výstavbu nových jaderných bloků – jeví jako prázdná fráze.
O budoucím uranovém směřování České republiky leccos napovídá i postup ministerstva průmyslu vůči dolu v Rožné na Vysočině. Podobně jako Stráž a Hamr měl být i tento důl uzavřen. Prodloužení těžby prosazoval už sociálnědemokratický ministr průmyslu Miroslav Grégr, plán zrealizoval až ministr Říman. „Vláda schválila prodloužení těžby uranu na dole Rožínka na dobu, kdy bude tato těžba výhodná bez dotací státu,“ oznámil Říman loni v květnu. Na Vysočině už se nyní podle Pavla Kaviny z MPO testuje, jaké zásoby důl ještě skrývá.

Pozor na zplundrování. Podle ekologů zatím nikde na světě neproběhla těžba uranu bez škodlivých vlivů na prostředí. Případné těžbě v Podještědí by předcházelo stanovení dobývacího prostoru, ke kterému se vyjadřují obce a majitelé pozemků. Těžba by také musela splnit normy EIA (posuzování vlivů na životní prostředí), což by mohl být způsob, jak ji zabránit.
„Při každé těžbě se ukazuje, že nelze vyloučit kontaminaci okolí radioaktivními látkami. Vzhledem k cenám uranu se tlaky na těžbu budou zvyšovat. Je to vážný problém,“ říká Bedřich Moldan, senátor ODS a profesor v oboru ochrana životního prostředí. Podle Moldana se málo orientujeme na využívání stávajících zdrojů energie. „Prostředky by se měly věnovat zejména na výzkum vodíkových a solárních zdrojů,“ uvádí Moldan, jenž spatřuje největší nebezpečí ve zneužití jaderného paliva pro jaderné zbraně.
Přestože těžba uranu v Podještědí není podle ministerstva průmyslu na pořadu dne, je naivní si myslet, že by v budoucnu nemohla nastat. O těžbě už uvažují například na Slovensku či v Portugalsku, ve Finsku a Rumunsku stavějí jaderné elektrárny a totéž plánují ve Švýcarsku.
Jakým energetickým směrem se má ČR ubírat, řeší nyní nezávislá komise v čele s předsedou Akademie věd Václavem Pačesem. „V červnu zveřejníme alternativní scénáře vývoje energetiky. V nich budou varianty beroucí v potaz jak prolomení limitů, tak dostavbu jaderné elektrárny,“ řekl Pačes.
Český uran se pomalu stává synonymem pro „hodně dobrý kšeft“. Půjde o to, aby z něj měla co nejvíc Česká republika. „Kontrolu musí mít stát, ne aby to v Ralsku plundrovala nějaká soukromá firma,“ říká vyslanec pro energetiku a propagátor stavby nových reaktorů Václav Bartuška. Případná těžba v této lokalitě by se mu moc nepozdávala. Má totiž nedaleko chalupu.
Zdoj: MF Dnes