120 KILOMETRŮ A ŽÁDNÝ POLICISTA
Našel jsem v MF Dnes pěkný článek, kde popisují redaktoři
svůj zážitek za volantem. V autě absolvovali stodvacetikilometrový úsek
napříč dvěma okresy. Kromě chování řidičů si také všímali policejních hlídek,
které by dohlížely na dodržování předpisů.
Do auta nasedáme ve čtvrtek v půl druhé odpoledne na Sokolovském
náměstí v Liberci. Je značný provoz, při výjezdu z parkoviště nám
řidič ukazuje, že můžeme jet a dává nám přednost.
Poděkujeme, a všímáme si ještě, že na placeném stání zastavil řidič
fordu, vystoupil z vozu a zapnul varovné blikače. Chtěl tak zjevně
naznačit městským strážníkům, že sice mince do automatu nehodil, ale brzy se
vrátí. Aby mu snad mezitím nechtěli nasadit botičku. Fakt, že blikače by měl
použít za zcela jiné situace, neřešil.
Směřujeme k výpadovce na Děčín, po silnici I/13 pak jedeme na
Chrastavu. Na našem tachometru se rafička zastavuje na devadesátce. První auto
nás předjede dva kilometry za Chrastavou. Řidič musí jet sto deset. Během
chvíle nás předjede celkem šest aut. Jedno z nich dokonce na plné čáře. Za
to by řidič dostal šest bodů, ve správním řízení by mu hrozila pokuta až deset
tisíc korun. V zrcátku se přibližuje také tahač s návěsem
s libereckou registrační značkou. Nakonec nás předjíždí i on. Po čase
zjišťujeme, že tu devadesátku nedodržuje asi třetina řidičů, policisté by měli
doslova žně. Dodávka, která nás předjela před Rynolticemi, musí mít na
tachometru víc než sto dvacet, vzdaluje se rychleji než ostatní auta. Kdyby
řidiče zastavili policisté, zaplatil by pokutu dva a půl tisíce, dostal by také
od úředníků dopravního odboru tři body. Nikdo jej tu ale nezměřil.
Muž za volantem žlutého Renaultu Kangoo, který se napojoval na hlavní
tah ze silnice od Rumburka, telefonoval. Mobilní telefon držel v levé
ruce, tím si musel ještě zhoršit výhled, který při napojování na frekventovanou
silnici potřeboval. Ani on ale nedostane pokutu až dva a půl tisíce ve správním
řízení a tři body. Policisté jej u toho nepřistihli.
Krátce po druhé hodině odbočujeme na Nový Bor a po silnici I/9 jedeme
na Českou Lípu. Úsek má přídomek silnice smrti, v současné době patří
k nejvytíženějším silnicím v republice. Také tady je během naší jízdy
nejčastějším přestupkem nedodržování rychlosti. Úsek je přitom nebezpečný
zvlněným terénem, kdy předjíždějící řidič může snadno přehlédnout protijedoucí
auto, které se mu schovalo v dolíku. Až se vynoří, předjíždějícímu řidiči
se nemusí podařit se zařadit. Nebezpečí tu ještě zvyšují kamiony. I přesto
tu řidiči v nepovolené rychlosti předjíždějí. Všimli jsme si také dvou
aut, která v koloně ostatních nesvítila a řidiči je mohli při předjíždění
snáz přehlédnout. Ani na Českolipsku ale nepotkáváme policisty.
Po půl třetí jsme v Jestřebí a pokračujeme na Doksy. Na silnici
I/38 už provoz ustal, řidiči většinou rychlost dodržují. V okolí Máchova
jezera představovali v době naší jízdy potenciální nebezpečí většinou jen
cyklisté, všichni ale jeli spořádaně v jednostupech. Přes Mimoň, Stráž pod
Ralskem a Osečnou jsme se dostali zpět do Liberce v malém provozu. Větší
přestupek jsme už nezaznamenali.
Všichni řidiči ale mohli celou trasu projet stylem, jaký je napadl.
Nikdo by je tu nezkontroloval.
Zdroj:MF Dnes
Komentáře
žádná policie
Nic nového pod sluncem Trasa Liberec -Zlín přes HK v době konání Kryštofa tam i zpět bez policie v Německu nejsou na tom líp . Trasa Liberec – Siegen (670km)žádnej a při spáteční cestě 1 hlídka a to ještě v protisměru. O přestupcích českejch řidíčů neni třeba diskutovat arogance a sebejistota .
